Srpen 2010

Dračí princezna pro mé SB Bella

31. srpna 2010 v 14:07 | Rose§Dimitri |  ♥Povídky,Příběhy,Básně♥
Asi před sto lety žil krásný drak, který se zamiloval do tehdejší královny. A ona zase do něho. Moc se milovali. Chodila za ním každou půlnoc. Trávila sním veškerý svůj čas. On ji nesmírně miloval. Jednou ji o půlnoci požádal o ruku. A ona s velikou láskou řekla Ano. Ale lidem s té země se to nezamlouvalo. Asi protože to nebylo obvyklé. Lidé v té době s tím nesouhlasili. A tak se rozhodli, že je zabijí. Pro ně to znamenalo to, že královna chce dát svou zemi drakovi. A tak jednu půlnoc utekli a potajmu se vzali. Když se to občané dozvěděli měli toho už dost a chtěli ji zabít, ale drak ji jen tak tak zachránil. Na svém hřbětě ji nesl. Odlětěli navždy s toho proklatého údolí a zabydleli se v tajemných skalách. Tak aby je nikdo nenašel. V těhle horách se to stalo. Královna a drak spolu spali. Královna na to otěhotněla. Po několika měsících se jim narodila nádherná dívenka! Rostla rychle a do takové krásy! Pojmenovali ji Dračenka. Byla na půl člověk a na půl drak. Měla krásně dlouhé havraní vlasy, rudě žhnoucí oči, a dračí křídla. Milovala létání v divokých bouřích. Jednousi tak poletovala ve veliké bouři a stratila se. Ráno po té bouři ji našel krásný mladík! Vzal její bezvládné tělo do náruče a odletěl hledat jeji rodiče. Ona se probudila v jeho náruči a hned si ho zamilovala. Byl jako ona! Byl vyšší postavy, delší blond vlasy, kouzelné zelenozlaté oči a zelené dračí křídla! Za nedlouho našel její rodiče v tajemných skalách..Rodiče si ho zamilovali. Milovali jak si vesele poleetovali při západu slunce, v bouřích.., když byla duha..Jeji rodiče za nedlouho na stáří zemřeli. A dračenka s Dracem žili štastně až na věky věků...

Děti noci 7- Pro mě dobré pro ostatní špatné

31. srpna 2010 v 11:43 | Rose§Dimitri |  ♥Povídky,Příběhy,Básně♥
je ta Christy?" ozvala se Lucy. "To je moje sestra!" rozčílila jsem se! Zrudla jsem v obličeji. A najednou jsem cítila, že se něco děje! V tu chvíli jsem se rozběhla a v tu chvíli jsem zmizela s toho davu. Moje špičáky dostali chut do někoho se zarýt a mé oči se rozhlíželi čí krev by byla nejlepší. Toho jsem se tolik obávala nechtěla jsem aby to ostatní z mých nových přátel věděli. Milovala jsem moji partu a nechtěla jsem je strašit! Ale pozdě rozčílila mne natolik, že jsem to nemohla schovat. Uslyšela jsem hlas mé lásky Išky. A to mne rozčílilo ještě více. Cítila jsem její přítomnost. To to zhoršilo musela jsem se ovládnout. Ale nebylo to lehké. Přistoupila blíže. A to byl špatný krok. Pokusila jsem se utéci, ale ona mi zkočila do cesty než jsem se stačila rozběhnout. A ten vyděšený výraz v jejím obličeji mne zděsil ještě více než její pohled na můj. Já zděšením stuhla. Ona se ke mne zase přiblížila a začala mne hladit. To mi docela pomohlo. Zloba ze mne po chvíly vyprchala. Jediné co ze mne dokázalo vypadnout bylo "Neříkej to nikomu. Prosím Tě Iško. Nikomu!" jentak tak tak jsem na ni nezařvala. Ona jen strnutě přikývla. Já jsem se rychle otočila a šla zase mezi ně. Oni se divili co to do mne vjelo. Lucy jen překvapeně "Promin." Já se na ni podívala a pousmála se. Pak jsem zase rychle zmizela. Běžela jsem do lesa na lov. Byli tam, ale jen ptáčci. Pokoušela jsem se nějakého si ulovit, ale marně. Tak jsem hledala něco většího, hledala jsem nějaké malé děcko. Ale zase marně. Najednou jsem ucítila čerstvou krev. Ten pach se přibližoval. Hned na to spatřím Išku s miskou krve. Jak jde za mnou. "To je pro tebe ty moje upírko." řekla mi a podala mi misku s čerstvou krví. "Děkuji lásko." Ona se jen pousmála a zmizela. Než jsem stačila dopít jednu misku byla tu s druhou, třetí, čtvrtou, pátou. Až jsem byla plná. Potom mi vytáhla poslední misku od krve a odhodila ji pryč. Potom se ke mne !!!PKRAČOVANI PŘIŠŤĚ!!!

Děti noci 6- Dva přírustci

31. srpna 2010 v 10:11 | Rose§Dimitri |  ♥Povídky,Příběhy,Básně♥
jsem se ráno probudila a zděsila jsem se když jsem byla bez oblečení!! A pak jsem si vzpoměla na to, že jsmem z Lucy spala. Bylo to dobré. Potom jsem šla dolu a vidím jak Esta něco jí. Byli jsme zvyklé jen na krev. Nic jiného u Gury nebylo. Když si Lucy všimla mého výrazu "Banány" řekla a pak dodala "Mě také zas tak nechutnají." Po jídle jsem mluvila ze Štepánem a s Estou s návrhem vzít Lucy do naší party. Oni jen "No jestli chceš. Nám to nevadí! A já bych si ráda vzala do party zase Išku. Šťěpáne?" otočila se na něj. "Co? Co?" divil se Štepán. "Souhlasíš?" řekli jsme dohromady s Estou. On "Jo, Jo." Tak jsem to šla navrhnout Lucy a Esta zase Išce. Lucy souhlasila a Iška? Ptala jsem se Esti. "Jo ta také." Najednou se z křoví vynoří Lucy s Iškou. Lucy měla na sobě náááádherné hedvábné bílé šaty a dlouhý hedvábný závoj také bílý. Její chůze snad ani nebyla chůze ona spíše letěla. Šaty s závojem jí tak poletovaly ve větru. I vlasy. Vypadala jako bohyně! Já jsem na ni vyvalila oči a koukala jsem na ni s otevřenou pusou. Ona se na mne jen usmála. Iška měla na sobě ty samé šaty a závoj jen v rudé barvě. Iška má krátké černé vlasy nu spíše tmavě hnědé už. Bledou plet a je o něco málo menší než já. Já jsem se tehdy zblázdnila do obou. Do obou a stejně.. Estě Iška už lezla na nervy. Pořád samé hýčkání. Jí se to asi tak moc nelíbilo. Mě náhodou ano! Lucy u mě byla první. A tak na Išku zbyla jen Esta. Jenže Iška se do mne zamilovala. A hodně žárlila na mě a Lucy. Já po pravdě nevím jak na tom jsem s Lucy. Ale po pravdě miluji Išku! A Lucy se mi hodně líbí. Je pro mne bohyní. Ale Iška pro mne znamená nejvíce! Ty rudé hedvábné šaty s tím závojem ji vážně sekly..Osteov byl sice nádherný, ale my jsme chtěli jet dál..Hledat své rodiče. "A kde je vůbec Christy?" zděsila jsem se. "Nevím." odověděla Esta. Potom i štěpán. "No jo, ale bez Christi nemůžeme odjet." opáčila jsem. "Musím ji najít.." řekla jsem jim. A otočila jsem se k odchodu, ale v tu chvíli mne Iška zarazila a nabídla mi pomoc. Lucy jen tak pokukovala co se děje.."Kdo to...!!!POKRAČOVANI PŘIŠŤĚ!!!

Dnešek s Dimitrim

30. srpna 2010 v 22:38 | Rose§Dimitri |  ♥Rose§Dimitri♥
Dnes za mnou zaše přišel Dimitri. Dokoukali jsme můj tehdy rozkoukanej horor Hodina duchů.Můžu říct, že je to suprovej film!! A ani mi nepřišel hororovej a hraje tam hustá hudba! Potom jsme rozkoukali další horor Legenda o upirov. Ale nedokoukali, ale začátek je hodně zajímavý! Mezi tím mi hrál na kytaru..a pěkně...Dnes tu mohl být jen chvíli..Před odchodem jsme si zase zatančili ploužáka bez hudby..Ale newa..Supéééééééér dva dny!! Děkuji ti Dimitri! Miluji Tě!

Včerejšek s Dimitrim

30. srpna 2010 v 22:24 | Rose§Dimitri |  ♥Rose§Dimitri♥
Ráno když všici odjeli na nákupy tak jsem se namalovala hustě jako Gothička a oblékla a udělala jsem mrtě hustý fotky!Včera za mnou po dvou měsících přijel Dimitri. Byli jsme zase na našem tajném místě, ale bylo tam o hodně více lidí než kdy jindy. A tak jsme se poohlédli po jiném. Natočili jsme pár videjí takže z nich časem udělám video a hodím ho na blog. Leželi jsme po cestě k nám zase v trávě když začínalo pršet..A hodně jsme si užili..Byli jsme rádi, že můžem být zase chvíli sami a spolu..Po cestě k nám na cestě v parku jsme si ještě v mrholení zatančili ploužáka..U nás si jen vyzvedl plakát s Tayem co jsem mu dala a pak už musel jít...

Edward a Bella kouzelné videjko

30. srpna 2010 v 22:00 | Rose§Dimitri |  ♥Videa♥

Jak jsem poznala Dimitriho........

30. srpna 2010 v 21:46 | Rose§Dimitri |  ♥Rose§Dimitri♥
Takže Dimitriho jsem poznala asi před dvěmi roky na horolezení a na první pohled jsem se do něj zamilovala. A on do mne. Byla jsem štastná, že jsem ho poznala zrovna v mých hodně těžkých chvílích. Po několikanásobném zlomení srdce od té samé osoby. Kterou tedkon k smrti nenávidím. Ale jeho jsem pořád zoufale milovala, ale on mne ani náhodou! Nevím, ale asi jsem zrovna nebyla na nový vstah připravená. A tak jsem se s ním asi po měsíci dvou rozešla. Ale když jsem začala nenávidět toho chlapce, který mi tak ublížil dali jsme se zase dohromady s Dimitrim. Dimitri mě mezitím pořád miloval. Byli jsme pořád spolu. Někdy i samy doma. Našli jsme si naše tajné místo. Tehdy jsme spolu vydrželi asi půl roku. Ale potom jsem se zaze falešně do někoho zamilovala tak jsem se s ním zase rozešla. A tehdy jsem mu ublížila asi nejvíce :´(....Ale na konec jsem si uvědomila jak jsem byla hloupá, že jsem mu tolikrát ubížila, ale vždy jsme se dali zase dohromady...Přešlo to jako voda....On mne pořád miluje a já jeho...tedkon jsme spolu asi tři měsíce..Na našem tajném místě jsme tam tak leželi v trávě..A zažili jsme tam hodně romantiky...Západy slunce...atd...

Kristen Stewart: "Vedle Roba jsem někdo jiný!"

30. srpna 2010 v 20:28 | Rose§Dimitri |  ♥News♥
Dvě největší hvězdy ságy Twilight spolu chodí už bezmála dva roky. Teprve teď nás ale nechali alespoň trochu nahlédnout do svého, jindy tak utajovaného, soukromí... Zamračenou a vážnou! Takovou známe Kristen z fotek slídivých paparazzi! V poslední době je ale všechno jinak. "Ledová královna" Kris se na většině snímků usmívá. Důvod je jasný: "Může za to Robert," přiznává herečka. "Kdykoliv je vedle mne, cítím se v bezpečí a mám chuť se smát. Jsem zkrátka úplně jiná, než když jsem sama a mám pocit, že se neustále musím před někým schovávat a bránit," svěřila se filmová Bella. Právě teď Kris natáčí v kanadském Montrealu nový film. "Kristen je skvělá herečka. Dokud tu však byla sama, uzavřela se do sebe pokaždé, když se přestalo filmovat," říká jeden z kameramanů a pokračuje: "Ve chvíli, kdy za ní přiletěl její přítel, je samý vtip a dokonce si chce i povídat." Ve vztahu Twilight stars ale rozhodně není všechno růžové! Zatímco Kristen se chce odstěhovat do Londýna nebo zůstat v Los Angeles, Rob prohlašuje: "Chci žít v New Yorku!" Jak to dopadne? "Nemám tušení, zatím se o tom neustále dohadujeme," prozradila Kristen a Robert s úsměvem dodal: "Toužím po NY, ale obávám se, že bez Kristen nemohu žít. Takže je vám asi jasné, kde budeme bydlet...!" :-)

Děti noci 5- Zajiskření

30. srpna 2010 v 17:08 | Rose§Dimitri |  ♥Povídky,Příběhy,Básně♥
nádherné hory. A já si najednou vzpoměla na legendu o těch horách. Byla jsem si stopro jistá, že jsou to oni. Měla jsem o nich doma hodně knížek, vzpoměla jsem si. Prý tam kdysi žili kouzelní draci. Nevím jestli tu ještě žijí. A tohle je ostrov kouzel a magických bitostí. Ostrov nadpřirozena. V těch knihách jsem byla pořád zabořená. Fascinovali mne. Chtěla jsem o těch fascinujících horách vědět vše. "Dračí hory" vydechla jsem. Všichni se na mě podívali. "Ty znáš ty hory?" divili se. "Ne jsem tu poprvé, ale doma jsem o nich měla hodně knih. A ne jen o nich, ale o celém tomhle ostrově." odpověděla jsem jim. Hned chtěli abych jim o nich něco vyprávěla. Já něvěděla co jim mám jako vyprávět. A hlavně jak začít. A tak jsem jim jen řekla "Prý tu žili draci. Pravý legenda. Nevím jestli tu ještě žijí." Oni se zamysleli a pak Estu něco napadlo. "Tak je můžeme zkusit najít." ten nápad se mi zamlouval. Z rozhovoru nás, ale někdo vyrušil. Nějaký něžný hlásek připadal mi jako hlásek víli. Otočola jsem se "Lucy?" ptala jsem se hlásku. Najednou se zpoza stromu vynořila ona! Ta dívka z mých snů! Vypadala jako přenádherná elfka. Menší postavy trochu baculatější dlouhé rezaté vlasy pod ramena nádherně hnědé oči. Já stála s otevřenou pusou jako přimražená. Nemohla jsem tou krásou a vzápětí zděšením hnout ani jednou částí těla. Ta dívka ke mne přistoupila blíže a začala "Jessico. Jsem ráda, že si našla tenhle ostrov. Ale kdo jsou oni?" ptala se. "My my j-jsme Dět-ti noc-ci" vykoktala jsem. "Ale oni tu nemají být. Je jsem nevolala, ale dobrá. Pojdte se mnou." divila se co tu dělá má parta. Nu tak jsme překvapěně šli za tou kráskou. Dovedla nás do své vesnice víl. Začalo se stmívat. Štěpán nevěděl na, kterou se podívat dříve. Bylo legrační jak se kolem sebe zmateně koukal. I Esta se zahihnala. "Co se děje?" zasyčel Šťěpán. "No tak se nezlob." omluvili jsme se mu. Když víli okouzlili Estu a Štěpána tak mě ta neznámá kráska odtáhla do své chýše. A tam mě začala hýčkat. Já se ze začátku lekla, ale po pravdě byla jsem jako v sedmim nebi. Měla moc hezký domeček. Z terásky toho domečku bylo vidět na západ slunce. Právě byl západ. Seděli jsme tam tak na té terásce a dívali se jak slunce zapadá. "A kdo vlastně jsi? A co znamenali ty sny?" zeptala jsem se ji nakonec. "Já jsem elfka Lucy. A ty sny tě měli dovést ke mě a povedlo se. Zalíbila ses mi." dodala. Když jsme se chtěli políbit objevila se ve dveřích Esta. Vyvalila na nás oči a zase odešla. Po pravdě Estě se tam také jedna zalíbila. A také si Estu hýčkala. Další den...!!!POKRAČOVANI PRŘIŠSTĚ!!!

Děti noci 4 - Rozhodnutí

30. srpna 2010 v 17:06 | Rose§Dimitri |  ♥Povídky,Příběhy,Básně♥
Tajemné moře a okolní svět mi nedali pořád spát. A ještě k tomu se mi pořád ve snech zjevovala ta dívka. A tak jsem se rozhodla odplout z tohoto zapadlého ostrova a prozkoumat jiné kouty světa. Ale mé nové rodině jsem se to bála říct. I sesstře Christy bála jsem se, že jim tím rozhodnutím hodně ublížím. Ne, že bych je neměla ráda, ale nedalo mi to. A navíc jsem chtěla zkusit vypátrat naši pravou rodinu. Christy jsem chtěla vzít také. Jednou jsme si jen tak hráli na pláži a našli jsme starou lodku. Věděli jsme o ni jen my děti. Ale to co se nemělo stát bylo to, že Esta a Šťěpán zaslechli náš rozhovor s Christy, že chceme odjet. Tedy já ano, ale Christy se moc netvářila. Horší bylo, ale to, že tu lod našla společně náše parta. Ane jen já. Ostatní se na mne naštvali, že bych už odjížděla naší společnou lodí. Ale navrhli, že se přestanou zlobit když pojedeme všichni, že i oni chtějí poznat tajemstvý vzdáleného světa. Mě se to nezamlouvalo "A co Guru?", "Ty jsi chtěla odjíždět první tak nás vem s sebou!" naléhali. Já jsem se dlouho netvářila, ale nakonec jsem povolila. Začali se tak radovat, že jsem byla štastna s nimi. "A kdy bychom odjeli? A co řekneme Guru?" ptala jsem se jich. Oni jen "Guru to nemusí vědět!" odsekly. "Ale tohle neni správné, odjedeme zítra. Nechám Guru vzkaz aby se nestrachovala. Ano?" řekla jsem vážným hlasem. "No jo tak jo, ale necháváš ho ty!" řekla Esta. Já souhlasila. Ráno jsme se probudili dříve rychle jsme se zbalili. Já rychle nějak naškrábala vzkaz paní Guru. A šli jsme. K lodce jsme běželi co nejrychleji a co nejpotišeji. Lodka byla pro osm členů my jsme byli naštěstí jen čtyři. Rychle jsme nasedli náházeli batůžky do lodky. Já odstrčila lodku od břehu a naskočila jsi. Vypluli jsme. Bylo chladné ráno. Slunce teprve začalo vycházet. Bylo slyšet ptačí šepotání. Plavili jsme se dlouho. Až do večera jsme nezahlédli žádnou pevninu. Byli jsme unaveni tak jsme usnuli. Ráno jsme zase nic nespatřili. Takhle to šlo asi týden. Asi po týdnu jsme konečně narazili na ostrov. Byl zvláštní. Ale hlavní bylo, byl to ostrov!! Ostrov!! Chápete? Zamířili jsme si to přesně ke břehu. Jen co jsme dopluli ke břehu tak jsme si ten ostrov zamilovali. Byl kouzelný. Zdálo se mi to nebo to byla pravda? Ale ten ostrov na mne působil nějakým kouzlem. "Není ten ostrov boží?" ptala se Christy. "Ano" vydechli jsme okouzleně. Vytáhli jsme lodku na břeh. A šli se porozhlédnout. Bylo tam miliony různých druhů květin a stromů. V lese byli zase krásné koberce z krásného nového zelenavého mechu. Tady musí po nocích snad tančit víli. Pomyslela jsem si. Esta najednou vykřikla "Podívejte!" Hned jsme se běželi podívat co nového objevila. A strnuli jsme s otevřenou pusou. Hned před námi se rozprostíraly...!!!POKRAČOVANI PŘIŠŤĚ!!!

Děti noci 3- Parta

30. srpna 2010 v 17:04 | Rose§Dimitri |  ♥Povídky,Příběhy,Básně♥
A tak nás s Criss adoptovala Gura. Criss si mezi mím a Gury rozhovorem seznamovala s Estou a Štěpánem. Začali si moc ruzumět. A tak jsem se rozběhla na travnatou plánku na tom neznámém ostrově. Svítilo slunce a byl teplý den. Neměla jsem žadné oblečení žádné své věci. Ale vrtalo mi v hlavě kdo byli moji rodiče. Pravé rodiče. Chriss to myslím bylo skutečně jedno házela si s dětmi našemi novými přáteli, sourozenci. Vypadala štastně. Christyn hlas mě vytrh ze zamyšlení a úvah "Jess pojd si s námi házet. Bude větší sranda!" a usmála se. I ostatní souhlasili. Tak jsem šla. Opravdu byla to sranda. Při hře jsem se, ale každou chvíli zadívala směrem jakým se rozlévalo moře a přemýšlela jsem co může být daleko daleko za tím mořem. To tajemné moře mi nedalo spát nedalo volnou skulinku abych myslela na něco jiného než na to co může být tam v dáli na obzoru moře, a na to kde mohou být naši pravé rodiče. Co si asi myslí? Jak jim asi je? Hledají nás? Pořád jsem na ně musela myslet i když jsem jsi vůbec nepamatovala ani jednu vzpomínku chvíly s nimi. Nevlastní sourozenci si všimly, že mě něco trápí bála jsem se jim to říci, ale nakonec jsem jim řekla, že myslím na rodiče i kdž nevím kdo jsou a kde je hledat. Mývala jsem zvláštní sny o neznámu za tím mořem. Za místem kde slunce chodívá spát. Vídala jsem tam pořád tu samou osobu. Krásnou dlouhovlasou dívku. S rezavými dlouhými vlasy. Byla taková menší menší než já. Mněla krásné hnědé oči. Připomínala mi krásnou elfku...vílu. Jako z mého snu. Mojí vysněnou krásku. Každé ráno po probuzení jsem nevěděla jestli to byl sen nebo realita. Přes dny jsme se sbližovali s novými sourozenci. Hráli jsme si s kamínkami, v lese stavěli domečky, hráli si ve vodě, moc jsme se nasmáli. Uplynul asi měsíc po tom co nás sem přineslo to tajemné a lákavé moře. Milovala jsem je. Milovala jsem mou novou rodinu. Založili jsme si s Estou a Štěpánem partu. Přemýšleli jsme nad hodně názvami, ale nakonec jsme se shodli na názvu Děti noci. Vzali jsme tedy i mou pravou sestřičku Chriss aby ji nebylo smutno. Našli jsme si krásné místo v lese za naším domovem. Gura naše milá nová máma měla, ale strach. Nechtěla abyjsme tam chodili, ale nakonec svolila, ale s podmínkou, že vždy bude hlídat opodál. Projistotu. My souhlasili. Aspon nám může pomoci s naší lesní klubovnou. Lesním domečkem na stromě. No naše nová rodina byla zvláštní. Nikde opodál nebyla žádná civilizace a Gura měla strach chodit přes les. Bála se toho co je za lesem. Tak jsme od malička od té doby pily zvířecí krev. A občas kakao když jsme našly náhodou na pláži kakaovník. Krev byla dobrá. Tu chut jsem si vybavovala. A tím jsem si i vybavila mou lásku k Vampýrům a touze být jednou z nich... ˇ!!!POKRAČOVANI PŘIŠTĚ!!!

Děti noci 2- Zatmění mysly

30. srpna 2010 v 17:02 | Rose§Dimitri |  ♥Povídky,Příběhy,Básně♥
starší ženy "asi máma" pomyslela jsem si. Ta pani mne nečekaně vzala do náruče ve, které jsem omdlela. Probudila jsem se až v postely měkké a příjemné na dotek. Snažila jsem si vzpomenout co se stalo. Ale nedařilo se. Nevěděla jsem kdo jsem, odkud jsem, proč tu jsem, kolik mi je...prostě vůbec nic. Místo vzpomínek jsem viděla jen černo. Ze rovzpomínání se mě vytrhla starší žena "Čaj?Kakao?" já se na ni zmateně zadívám. Nakonec jsem odpověděla "Kakao prosím." Chriss seděla u mé postele a hladila mi ruku. Já se na ni usmála. "Co se stalo? Chriss? Nepamatuješ se?" ptala jsem se sestry. Ale Chris mi odpověděla "Ne bohužel. Mám úplné okno. To ty asi taky, že?" Ano mněla jsem úplné okno aspon v tom nejsem sama, říkala jsem si. Cítila jsem se o hodně lépe. Neodpověděla jsem ji. Kakao bylo dobré. Brala jsem ji jako moji mátinku, na svou jsem úplně zapoměla. Byla jsem jako po velké autonehodě nebo velké nemoci mozku možná ani ne po. Esta jestli si její jméno pamatuju dobře se zvídavě motala kolem mě. Po dlouhém pokukování po mne konečně něco řekla "Ahoj já jsem Eterka. A ty?" V tu chvíly se do toho vložila její máma "Esto, jak si to má asi pamatovat?" Esta zvraštila oči a odešla. Já se snažila vstát. Bylo to snadnější než jsem si myslela. Jejich máma mi najednou začala něco říkat "No zapoměla jsem se pžedstavit, promin. Já jsem Gora. A Esta se Štepánem jsou moje nevlastní děti. Je jsem prozměnu našla v lese pohmožděné od krve. Berou mě jako vlastní mámu. Na minulý život si nepamatujou. Byli ještě hodně malí když jsem je našla. Vy dvě budete asi sestry ne? No nevím jak se jmenujete a jestly vy ano tak mi to povězte, Prosím. Jinak si dovolím vám vymyslet nějaká jména osobně, ano? O vašich rodičích rodině nic nevím a ani nevím kde je hledat takže když budete souhlasit jakoby si vás adoptuju. A případně jestli někdy vás vaše máma nebo rodič najde může bydlet u nás, protože si pravděpodobně ani nebudete vědomi, že jsou to vůbec vaši rodiče. Pokusím se je, ale najít." Já tam tak stála joko přimražená nakonec jsem ze sebe dostala "No pamatuju si jen matně, že je moje sestra a že se myslím jmenuje Chriss. Ona si toho taky moc nepamatuje. Rodina? O ní si nic nepamatuju. Ani nevím jak jsem se sem dostala. Moje jméno je je myslím nák od J Jass ne nepamatuju si ho!!" zděsila jsem se, že si opravdu vpodstatě nic nepamatuju. "Jess?" zeptala se mě Gura. "No jo! To jméno je mi povědomé. Někdo mi tak myslím říkal." "Ok Jess. A vypadáš tak na 14??" "To si opravdu nepamatuji milá Guru. Je mi líto." ...!!!POKRAČOVANI PŘIŠTĚ!!!

Děti noci 1- Bouře

30. srpna 2010 v 16:59 | Rose§Dimitri |  ♥Povídky,Příběhy,Básně♥
Byl krásný slunečný plážový den. Byly jsme s matičkou a sestou Christy na dovolené u moře. Slunce svítilo a krásně hřálo, ale mě to nepřišlo dělá se mi na slunci špatně tak jako mému bratrovi Olovi(ten s námi nebyl). Nu a když bylo venku tak teplo a pěkně rozhodly jsme se s Christy, že se půjdeme vykoupat do moře. Mátinka nás naštěstí pustila. Rychle jsme se šli převléct do plavek já měla takové světle modré dvoudílné a Christy zase takové žluté jednodílné, takže jsme vypadali jako nebe a slunce. Jen co jsme se převlékli vyběhli jsme s Chriss na krásnou písečnou pláž s bílím pískem a plnou přenádherných barevných mušlí...Vběhli jsme do nádherně modrého rozléhajícího se moře a začali jsme po sobě cákat vodu, schazovat se do moře a děsně jsme se tomu smáli. Byli jsme tak zaujati ve vlnách nádherně jsme si užívali, že jsme si ani nestihli všimnout jak se za tu dobu zatáhlo. Najednou slyším Chriss jak volá "Jess koukni jak je černá obloha!!" a ukazovala na temně černé mraky. V tu chvíli jsem si všimla těch velikých mořských vln jak se na nás řítí. Stála jsem jako přimražená a s otevřenou pusou jsem sledovala čím dál více blížící se vlny. Asi po půl vteřině jsem sebou rychle škubla a zavolala jsem na Chriss "Chriss kde jsi musíme rychle domu!!" mezitím jsem se rozhlížela kolem sebe, ale Chriss nikde. Začala jsem se klepat strachy kde může být říkala jsem si, že mne doma máma zabije jestli se ji něco stane. Najednou uslyším její hlas tak slabě.."Jess pomoooooooooc! Pomooooooooooc!" otočila jsem se rychle za tím slabě znějícím hlasem a spatřila ji daleko ve vlnách jak ji nesou někam do neznáma. Nelenila jsem a zkočila do moře a plavala co nejrychleji za ni. Vlny byly,ale rychlejší než já. Začalo se blýskat a hřmít. Vítr se zvedl tak rychle, že jsem to nestačila zaregistrovat..Vlny mě začali také unášet někam pryč. Bála jsem se o mojí nejmilovanější sestřičku Chriss. Po té veliké bouři jsem se probudila na nějakém neznámém ostrově. Naštěstí jsem tam zahlédla i sestřičku. Pokoušela jsem se za ni doplazit neměla jsem žádnou sílu. Nakonec se mi to povedlo. Zaslechla jsem dva neznámé hlasy kluka a holky. Slyšela jsem jak na ně volá nějaký ženský hlas "Esti, Štěpi nesahejte na ně!! Počkejte na mě!!" otočila jsem s námahou hlavu v, které mě doslova hočelo abych se podívala kdo to je. Viděla jsem krásnou dlouhovlasou dívku s nádherně snědou pletí vlka a menšího kluka s nádherně bílou pletí upíra a delšíma vlasama na ramena jak k nám běží. Oba byli překrásní měli krásně hnědé oči. Vlčice a upír. Zajímavé. Ze snění mě vtrhl hlas....!!!POKRAČOVANI PRŘIŠŤĚ!!!